Přinášíme Vám krátký fotopříběh, který je volnou inspirací na situaci 6. divize lidových granátníků na přelomu zimy a jara 1945.

Zápisník Uffz. Wiegreweho, únor 1945

Sovětská ofenziva byla strašlivá. Celý náš Zug byl pohřben nepřátelskou dělostřeleckou přípravou. Nikdo neměl šanci uniknout. Měl jsem jediné štěstí, že mě a ještě jednoho staršího vojína od nás ze Sudetenland odvolali na štáb, abychom překládali u výslechu nějakého Slováka, co chytili, jak se motá v noci u našich linií. Gott sei Dank, že moje matka byla Češka. Kdo by řekl, že znalost češtiny mi zachrání život. Ale na jak dlouho?  To nikdo neví. Byla to ta nejstrašnější sovětská ofenziva, jakou jsem kdy zažil. Pozorovali jsme ji z dálky několika kilometrů a děkovali bohu, že nás nechal na živu. Jak už jsme si za ty měsíce a roky na frontě zvykli, smrt si nevybírá a nemá smysl se pokoušet se jí vyhnout, protože ti, co to zkoušeli, také dostihla.

Štáb celé naší divize se začal okamžitě balit a v rychlosti přesouvat. Všude vládl strašný zmatek, kolem běhali civilisté v nočních košilích, všude byl strašný řev a každý se snažil urychleně zmizet. Strach a panika se zmocnila každého. Najednou jsme nevěděli, co dělat, dva vojáci uprostřed vřavy. Zachránila nás opět šťastná náhoda. V chumlu vozidel, která urychleně opouštěla frontu jsme uviděli náklaďák Fritze Wollnera, našeho kamaráda, který byl po zranění hlavy uznán dále neschopným zařazení do bojových jednotek a byl přeřazen k řidičům u naší divize. Nemusel nás dlouho pobízet, skočili jsme každý na jeden blatník jeho LKW, pevně jsme se chytili a vyrazili směr Slezsko, kam prý náš štáb urychleně odvolali. Za námi jsme nechávali všechny kamarády i své věci, měli jsme u sebe jen polní výstroj, s kterou jsme jeli na výslech. Navíc Obergrenadier Larisch, můj spolucestující, přišel v tom zmatku o svou vatovanou bundu, a proto musel cestou mrznout jen v saku. Jeli jsme téměř celý den, cestu občas brzdila odstavená vozidla, nebo nálet sovětských hloubkařů, kteří doráželi na naše ustupující jednotky.

Nálet sovětských hloubkařů

Celá naše divize byla rozdrcena. Nepředpokládám, že by kluci z mojí Gruppe přežili. Z fronty jdou hrozné zprávy, sovětské tanky postupují prý denně o 20 kilometrů. Ze zbytků naší divize byla vytvořena nová jednotka – Stab Panzertod. Máme pokrýt linii mezi městy Liegnitz a Sprottau. Já jsem dostal nové muže, abych zformoval původní Gruppe. Všech je ale strašně málo. Je tu hodně důstojníků a samé týlové jednotky. Z našich frontových jednotek se téměř nikdo nevrátil. Do mojí Gruppe přiřadili právě bývalé týlové jednotky. Kromě Obergrenadiera Larische jsem nově dostal ke kulometu Grenadiera Zelldnera, poctivého dobráka odněkud malé vesničky u Bielefeldu. Veterán, který bojoval i v Africe, byl nakonec kvůli výtržnictví spojeném s alkoholem degradován na burše pro jednoho poručíka od nás ze štábu a jako jednomu z mála se mu podařilo šťastně vyklouznout ze spárů Ivana při ofenzivě. Moji kluci takové štěstí neměli. Jako MG 2 mi přidělili mladého gymnazistu Dietera Krafta, který spolu s kuchařským učněm Hansem Kugelem byli ještě před ofenzivou odesláni jako čerstvé posily na frontu. Neměli žádné bojové zkušenosti, ale vypadali, že jsou to správní kluci, co neutečou, když půjde do tuhého. Shoda náhod tomu chtěla, že Zelldner byl vzdáleným příbuzným mladého Dietera, takže hned zapadli do našeho kolektivu. Pak tu je ještě bývalý Meldenträger, nyní již frontový Grenadier Otto Schraubziger. Celou válku se mu dařilo sloužit v týlu naší divize, ale i on byl nyní přesunut do pole. Posledním, mým Stellvertreterem je Gefreiter Karl, syn bohatého velkostatkáře odněkud se Sudet. Má již za sebou bojové zkušenosti a doufám, že se na měj mohu spolehnout. Když v tom mumraji kolem vidím malé kluky z HJ a vedle nich staré dědky z Volkssturmu, jsem rád za svou novou Gruppe. Nedostali jsme ale nové zbraně ani výstroj. Novou útočnou pušku mám jen já a Obergrenadier Larisch. Zbytek má jen své Gewehry a dostal jsem přidělen jeden Maschinengewehr.

Vzhledem k tomu, že fronta se pomalu blíží, dostali jsme rozkaz přesunout se a zaujmout obranná postavení. Vyfasovali jsme železnou dávku potravin, náboje a několik granátů a panzerfaustů. Naši nováčci prošli výcvikem ve střelbě panzerfaustem, proto jeden svěřuji Grenadieru Kugelovi. Zbytek si rozebrali lidé z frontovými zkušenostmi. Pro naši jednotku byl určen široký, mírně zalesněný úsek. Náš úsek je zřejmě nejohroženější, protože kolem naší Kompanie už jsou jen postavení Volkssturmu a Hitlerjugend. Nejbližší Landwehr Regiment je až několik kilometrů dál. Zugy z naší ztenčené Kompanie, která bývala ještě před několika dny divizí, dostaly za úkol obsadit několikakilometrovou linii.  Naše oslabená Gruppe dostala za úkol zakopat se v remízku a bránit několik set metrů široký perimetr. Naštěstí je terén svažitý a my máme terénní výhodu. Děsí mě ale šířka, kterou máme mít pokrytou. Před odchodem jsme ale dostali hlášení, že se brzo budeme dál přesouvat a že na naše pozice nastoupí čerstvé týlové síly v podobě motorizovaných granátnických divizí. Upozorňoval jsem Leutnanta Wehmayera, že nemáme žádné minomety ani děla, ale ujistil mě, že podpora brzy dorazí spolu se spojaři.

V lese

Pochod na pozice

Na otevřeném prostranství je zaveleno Schützenkette

Dorazili jsme na pozice, já rozmístil své muže a dal jsem pauzu 20 minut na občerstvení.

Obergrenadier Larisch se občerstvuje Knäckebrotem

Gefreiter Karl a Grenadier Kraft

Zatím vládne dobrá nálada

Gefreiter Karl si připravuje konzervu

Začínáme se zakopávat. Z dálky už slyšíme nepřátelskou dělostřelbu. Kulomet jsem umístil do nejlepšího možného místa a krajníkům dal rozkaz, ať vykopou víc Schutzlochen, aby se mohli přesouvat.

Gefreiter Karl se zakopává

Grenadier Kraft zakopává Maschinengewehr

Uffz. Wiegrewe se zakopává poblíž MG

Po zakopání maschinengewehru vojáci čekají

Rusové už jsou blízko. Už slyším palbu z pěchotních zbraní. Za chvíli jsou tu.  Spojaři zatím nedorazili a my nemáme spojení se štábem. Vyhlížíme děla a minomety, které nás mají podpořit. Nezbývá než doufat, že nás posílí dříve, než se objeví první Ivani. Muže už jsem zkontroloval a jsou připraveni. Každý má vykopané alespoň dvě Schutzlochy, aby se mohli při útoku přesouvat. Nyní jen čekáme zalezlí ve svých dírách. Všichni mlčí a věnují se svým myšlenkám. I jindy veselý Zelldner je nyní zachmuřený a nováčci cítí, že půjde do tuhého.

Grenadier Kugel

Obergrenadier Larisch ještě hloubí svůj kryt

Za chvíli jsou tu. Na obzoru se náhle objevuje několik utíkajících vojáků. Naši… Za okamžik padají sraženi kulometnou palbou nepřítele. Připravte se!!

Čekání na nepřítele

Unteroffizier Wiegrewe vyhlíží nepřítele

…a dává rozkazy kulometčíkovi

Grenadier Shraubziger se připravuje k boji

Rusové už jsou tu!

Na obzoru se objevují 3 ruské T34 obsypané pěchotou. Dvě míří do úseku druhého Zugu a jeden směřuje přímo na Gruppe

Uffz. Wiegrewe směřuje palbu z kulometu na postupující sovětskou pěchotu

Grenadier Kugel likviduje T34, ale vzápětí je sražen palbou z ruského samopalu

Unteroffizier Wiegrewe se snaží zpomalit postupující ruskou pěchotu palbou ze své útočné pušky vzor 44.

Grenadier Kraft zasažený dávkou z nepřátelského samopalu

Gefreiter Karl hází na blížícího se nepřítele ruční granát

Posily dorazily právě včas

Unteroffizier Wiegrewe ještě hází na ustupující Sověty ruční granát

Gefreiter Karl střílí

Grenadier Shraubziger střílí na ustupující Sověty

Je po boji. Převalily se přes nás posily, motorizovaní granátníci, kteří zatlačili Sověty zpět, protože zvuk boje se pomalu vzdaluje a děla přestala hřmít. Z velitelství mi přišel rozkaz k přesunu. Kdyby přišel o půl hodiny dříve, zachránilo by to život dvěma mým klukům. Kromě statečného granátníka Kugela, který zlikvidoval nepřátelský tank jsme přišli ještě o Grenadiera Krafta, který byl zasažen postupujícími Sověty, když se přesouval pro bedny k nábojům do kulometu.

Grenadier Zelldner se loučí se svým kamarádem

V tvářích granátníků je znát únava

V tichosti jsme se rozloučili s mrtvými kamarády, pro které přijel vůz tažený koněm s několika dědky od Volkssturmu. Začínají nakládat naše kamarády k ostatním nešťastníkům z našeho úseku, kteří padli. Všichni se balí a dle rozkazu zamíříme na další místo určení. Snad ta zatracená válka už brzo skončí. Ztratil jsem už tolik kamarádů. Z naší původní jednotky ještě v R.A.D. už jsme zbyli jen dva. Zbytek z kamarádů našel smrt na ruských pláních, po kterých jsme nejdřív Ivana hnali až na Sibiř a odkud od nás teď žene směrem k Berlínu. I když nás v tisku ujišťují, že nás zachrání Wunderwaffe a šeptá se o uzavření míru se Spojenci, situace jak ji vidíme tady na frontě je stále více neudržitelnější. Těch Sovětů musí být miliony. Když jsme ještě byli bojeschopná divize, zničili jsme tolik tanků… Ale jako by s každým zničeným vyjeli další dva nezničené. Zásoby u nás se tenčí, našich tanků a děl je vidět stále méně. Jich je stále více.

Snad už to brzo skončí. Vím jen, že tuhle válku chci přežít a to mě žene jako motor kupředu. Vojáci už mi hlásí, že jsou zabaleni a připraveni na cestu. Vyrážíme. Vstříc neznámu.

Unteroffizier Wiegrewe

Pomalu se stmívá a jednotka se přesouvá na nové místo určení