Wehrmacht Heer 1938

Unikátní jednotka německé armády se speciální výstrojí a uniformami na rok 1938/1939. Více »

Civilisté v období první republiky a Protektorátu

Civilní obyvatelstvo za první republiky a v období Protektorátu. Více »

Čeští povstalci

Hrdinní obránci pražských barikád v květnu 1945 Více »

Československá armáda

Československá armáda v období před Mnichovem 1938, natáčení dokumentu České století Více »

Polní tábor

Vybudovaný polní tábor s výstavou originálů a replik výstroje, výzbroje a osobních potřeb vojáků. Více »

 

Report z akce Slaný 2014

Zrada na druhou

Bylo to v květnu roku 1945. Už ani nevím, kde přesně jsme se nacházeli s našimi chlapci, ale jedno vím jistě. Válka už pro nás skončila.
Zbyla nás už jen hrstka. Od nás z původní jednotky jsem zbyl už jen já a jeden starší chlap, co před válkou a před vším tím co nás potkalo, dělal porodníka.

Abych osvětlil naši zapeklitou situaci.
Všichni z naší jednotky pocházíme z matičky Rusi. Nejsme již ovšem příslušníky Rudé Armády, jak by se zprvu mohlo zdát. V roce 1942 nás zajali poblíž Charkova.
Dva roky strávené v zajateckých táborech, pracovních táborech a na cestách mezi jednotlivými tábory, nás nahlodali natolik, že když v roke 44 přišel člověk, rusky mluvící, ale v německé uniformě, s návrhem kdo se chce dobrovolně přihlásit do vznikajících Ruské Osvobozenecké Armády (dále jen POA), bylo vše jasné.
Lepší padnout v boji za vlast, než chcípnout jako prašivý pes v kleci.
Tak se z nás stali dobrovolníci u POA. Život nám to otočilo o 360 stupňů. Dril který jsme neznali, nutnost naučit se nové povely v jazyce kterému málokdo rozuměl,nové zbraně a uniformy.

V Březnu 1945 nás velení konečně odeslalo do bojového prostoru a věci se daly do pohybu.
Po týdnech přesunů jsme se i my zapojily do bojů okolo Erelenhofu. Byly jsme však rozprášeni a staženi na Jih. V dalších dnech jsme se postupně dostávaly na území Protektorátu Böhmen und Mähren, někdejšího Československa.
Začaly spory s Němci, a navazování styků s místním obyvatelstvem. Pro civilisty jsme byli zjevení.
Rusové v německých uniformách, byť často s jinými insigniemi, používající německou techniku a zbraně, ale mluvící rusky a chovajíc se přátelsky a již lehce demoralizovaně.
5. května 1945 nám velící oznámil že se zapojíme do bojů v Praze, ovšem na straně povstalců a budeme tedy bojovat proti Němcům.
Bojovaly jsme 2 dny. Mnoho kamarádů padlo, mnoho bylo raněno.
Po takovýchto obětech nás zřejmě z politických důvodů odmítli a my se pomalu začali tříštit a zmocňovala se nás panika. Snažily jsme se tedy dostat na Západ. Plno z nás tušilo z předchozích bojů, co by nám přineslo sovětské zajetí.
Řízením osudu se naše osmičlenná skupina, složená z jiných družstev, ztratila a dostali jsme se až k nějakému městečku. Ve městě bylo liduprázdno, ale nějaký Čech nás poslal na náměstí, že nás možná ještě bude třeba. A opravdu. Na náměstí nás přívítal vojenský velitel obrany města a četník, s tím jestli nemůžeme zůstat a pomoci místním v případné obraně. Na náměstí se nacházel bývalý německý lazaret jež byl dávno prázdný a evakuovaný. Nás poslali do budov bývalé Komandatur. Zde jsme se utábořili a očekávali další rozkazy. Uběhlo pár hodin, vykouřilo se pár cigaret a ozvaly se výstřely z pušek i kulometů. Na město a barikádu zaútočily ustupující jednotky Waffen SS jež si chtěly probít cestu na západ. Na barikádě padlo mnoho Čechů a na druhé straně i mnoho vojáků W-SS. Bojovali jsme jako by šlo o naši zemi, když na náměstí vjel obrněný německý vůz. Naštěstí jsme s sebou měli Panzerschreck, což je protitanková zbraň, a tím jsme vůz zničili. Po jeho zničení se zbytky Němců stáhly a někteří se vzdali. Pro nás boj skončil a pomalu jsme se dali na pochod, obtěžkání jídlem a pitím do dobrosrdečných a vděčných obyvatel.
Na západ byla ještě cesta dlouhá……..

 

Иван (Hans)

 

Fotogalerie z akce: https://plus.google.com/photos/106132383269606497096/albums/6009911590945996273

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

php developer india