Wehrmacht Heer 1938

Unikátní jednotka německé armády se speciální výstrojí a uniformami na rok 1938/1939. Více »

Civilisté v období první republiky a Protektorátu

Civilní obyvatelstvo za první republiky a v období Protektorátu. Více »

Čeští povstalci

Hrdinní obránci pražských barikád v květnu 1945 Více »

Československá armáda

Československá armáda v období před Mnichovem 1938, natáčení dokumentu České století Více »

Polní tábor

Vybudovaný polní tábor s výstavou originálů a replik výstroje, výzbroje a osobních potřeb vojáků. Více »

 

Report z akce Pohraničí 1938/2013

V pátek 20. září v pozdní odpoledne jsme se jako klub vydali v sestavě Jindra, Thomas, Lukáš, Hans a já do Habartova v okrese Sokolov, dříve Falknov. Ve shodě se rčením, že i cesta může být cíl, nasedl jsem k Thomasovi do jeho přebudovaného sanitního vozu – bývalého člena autoparku nemocnice v Litomyšli. Ostatní výše jmenovaní přátelé jeli svými auty, ať už z důvodu neustálé pohotovosti pro těhotnou manželku či proto, že dříve jet nemohli. To, že měli strach jet sanitou s milionem nalétaných kilometrů a profesionálním řidičem s největším počtem nehod za týden, nikdo na rovinu neřekne. Jelikož jsem dobrodruh, zavřel jsem oči a na první čerpací stanici nakoupil tlumiče smyslů síly 11° z Velkých Popovic. Cesta ubíhala celkem svižně a po setkání s Lukášem a Heinim jsme jeli již jako kolona.Na místo konání akce jsme dorazili již za tmy, a protože terén byl po deštích značně rozblácený, bylo rozhodnuto vyčkat se stavbou tábora až na ráno. Večer byl zasvěcen seznamování se s místem ukázky, přivítání se s přáteli a decentnímu klubaření.
Ráno jsme byli probuzeni příjemným podzimním sluníčkem a méně příjemným Hansovým hlasem, který se dožadoval urychlené stavby tábora. Po nemnoha dohadech jsme vztyčili 16 celtový stan, který pojme menší nákladní vozidlo a tedy i našeho Hanse. Vzhledem k tomu, že se stavbou tohoto monstrstanu máme letité zkušenosti, nelze použít k vyjádření rychlosti stavby jiného příslovce, než-li blitzschnell. A tak zhruba po 3 hodinách střídavých nadávek a uklidňování stan stál a my se mohli chystat na první ukázku toho dne – fiktivní boj o pohraniční opevnění v roce 1938.Odpověď na otázku, zda je správné předvádět střetnutí, ke kterému vlastně nikdy nedošlo, nechme stranou. V časných odpoledních hodinách již německé pozemní vojsko ztvárňované námi a spřátelenými kluby nepozorovaně zaujalo výchozí pozice pro útok. Zatímco se československá ozbrojená státní moc navzdory omezením shora statečně brání henleinovským provokacím a útokům, my probíráme poslední detaily útočného plánu. Zadání je jednoduché: zaútočit co možná nejvíce reálně, ale zároveň tak, aby i divák z povzdálí měl možnost něco vidět. Ukázky pro veřejnost jsou vždy kompromisem mezi „hrou“ na realitu (velice nadneseno, všichni jsme si vědomi, že skutečnost je na hony vzdálená a již z podstaty nenapodobitelná) a divadelním představením. To jak se to povedlo nám, nechť posoudí jiní. Po ústupu sudetoněmeckých bojůvek následovala dělostřelecká příprava, při které se pyrotechnik vskutku vyřádil. S dopadem posledních granátů vyrazilo naše družstvo ostražitě a svižně vpřed. Ve chvíli, kdy jsme se pohraniční pevnůstce přiblížili na dohled spustila palbu obrana a Wehrmacht byla přibita k zemi. Když se zdálo, že pro agresory už nemůže být hůře, vstupuje do boje čsl. obrněný automobil vzor 30. Němci takticky ustupují bojem a mizí v hustém porostu, čímž ukázka končí.
Po defilé účastníků se část Wurmu běží převléct do druhé výstroje či dobového civilu a chystá se na druhou ukázku toho dne – nastínění Ostravsko-opavské operace, kterážto mohla představovat i jakékoli jiné bojové střetnutí sovětské a německé armády na sklonku války. Zásluhou organizátorů byly zajištěny do ukázky dva tanky T-34, které byly jednoznačně silným lákadlem pro diváky i zúčastněné. Velkým plusem této ukázky byla její dynamika, žádné velké prodlevy v ději a nesmyslně dlouhý boj. Po počátečních pokusech o protiútok byli Němci Sověty přejeti v pár minutách lítého boje a nemálo z nich odvedeno do zajetí, kde je Jindra, který v akci postupoval vpřed spolu se Svobodovci a Rudou armádou, zvěčnil na dobový fotoaparát.
Následných několik hodin klidu jsme využili k údržbě výstroje a výzbroje, někteří se jeli projet na kole, přirozeně stylově na velocipedu předválečné výroby. Do noční ukázky, na kterou jsme se měli přesunout do Krajkové, zbývalo ještě pár hodin a ty každý využil, jak uměl. Někdo pojedl, jiný obdivoval historickou techniku a náš Hans se zapředl do rozverného hovoru s družnými místními čtyřicátnicemi. Jeho dolíčky ve tvářích v nich jistojistě rozproudily mateřské i jiné pudy a tak jsme Hanse až do odjezdu neviděli.
V hospodě v Krajkové jsme pak krátili čas neformálním tlacháním o záležitostech, které, jak se zdá, nemají řešení. Mezi tyto patří témat jako například: nejlepší fotbalový klub, jak by to vypadalo, kdybychom měli moře, který válečný motocykl je nejlepší a různé aliance, asociace a tak.
S 22.hodinou večerní se městečkem rozhostilo ticho a tma byla rozčísnuta až zažehnutím desítek pochodní. Ticho bylo vystřídáno nejprve zpovzdálí slyšitelným hlukem, který se spolu se světlem fakulí nezadržitelně blížil k četnickému kordonu. „Heim ins Reich!“ a jiné známé proklamace sudetských Němců rušily noční klid. Když dav došel na vzdálenost vztyčeného bodáku k četníkům burácení zesílilo. Místní četnický velitel rozkázal nepovolený sběh lidu rozpustit. Zfanatizovaný dav ovšem nevyslyšel jeho výhrůžek a tak došlo na násilí. Po krátkém odporu byli rozvratitelé republiky rozehnání a tvrdě pobiti aniž by vzduchem zazněl jediný výstřel.

Po příjezdu do tábora probíhala komorní konverzace, kterou náš předseda vzal natolik vážně, že posléze usnul zaklíněn za volantem během čištění zubů. Více než dvoumetrová postava krčící se napůl vykloněná z moderního nástupce Citroenu kachny si nezadala s obrazem zavražděného Marata ve vaně. Jisté je jen to, že společenská únava mu ani na chvíli nebránila v držení pohotovosti, kdyby jeho choť začala více než 150 kilometrů na západ rodit.

V neděli jsme se spolu s ostatními účastníky chystali na vrchol celého víkendu, rekonstrukci událostí v Krajkové v září 1938. Tato ukázka v sobě nesla mnoho emocí, jelikož příbuzní přímých aktérů stále žijí a někteří se objevili i v hledišti. Snaha všech byla, aby rekonstrukce nevypadala jako nepovedené vystoupení ochotníků. Úkolem našeho uskupení, jelikož máme jako jedni z mála uniformy v takovém provedení, v jakém je měla Wehrmacht i v osudném roce, bylo na závěr vystoupení napochodovat do obce a tuto obsadit. Během toho, co se děj odehrával před radnicí, my byli skryti za ní a čekali na pokyn k pochodu…Doufáme, že jsme splnili očekávání organizátorů, kteří nás na akci pozvali a nezklamali očekávání diváků. Za sebe mohu říct, že akce stran organizačního zajištění byla takřka bezchybná a každý do ní vložil maximální úsilí. Závěrem trocha sebekritiky. Stále není vše tak, jak by na německou armádu na podzim v roce 1938 mělo být, i když posun je viditelný. Věříme, že do příští podobné akce budou nedostatky už opravdu jen kosmetické.

sepsal Doktor Notor

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

php developer india